Oslo turistické III - Do přírody (nebo jinam než do muzeí)!

Naposled o tom, co všecko jako turista v Oslu můžete vyzkoušet. Tentokrát o tom, co můžete dělat pod širým nebem, pokud máte chuť a počasí vám přeje.
V pondělí jsme program zahájili mini-plavbou kolem oselského fjordu, která byla v ceně 72hodinového Oslo pasu. Loďka byla docela malá a sympaticky retro, žádný moderní trajekty, které jezdí třeba na ostrovy. Byla festovní zima, zvlášť když jsme vypluli (ale přece se nebudete schovávat vevnitř, že jo, co byste tak asi viděli), ale naštěstí bylo k dispozici spoustu dek a za pár norských korun taky krásně horký čaj.

Projeli jsme si to pěkně všecko - od radnice kolem Opery a mé oblíbené plovoucí sklo-betonové sochy She Lies. Až při komentované prohlídce Opery jsem se dozvěděla, že She Lies není napevno postavená, ale otáčí se s mořem a větrem - což poměrně pěkně vysvětluje, proč mi přišla pokaždé trochu jiná ... Mimochodem, taťka prohlásil, že je to hromada čehosi a vůbec se mu nelíbila. Věřím, že takhle reaguje spousta lidí, na první pohled prostě nevypadá nijak úchvatně, zvlášť, když se vám zrovna ukáže z nějakého méně lichotivého úhlu. Ale stačí změna větru, She Lies se otočí a najednou vidíte tu magii - hrdý koráb, brázdící moře. Jindy zase loď těsně před ztroskotáním. Pak ledovec. She lies and she lies. A mimochodem, tohle je její vzor. Aha? Začíná to dávat smysl, že? Miluju, jak moderní umění vypadá na první pohled nesmyslně, ale pokud se do toho ponoříte, nabídne vám velmi často promyšlený koncept, spoustu zajímavých souvislostí a odkazů a, což je možná nejdůležitější, možnost pro vlastní interpretaci. Ta mě baví čím dál víc. Něco z toho jsem se taťkovi pokusila vysvětlit, a nakonec i on se na She Lies začal dívat trošičku jinak, možná smířlivěji, možná dokonce se zájmem. A kdybych věděla,  co vím teď, jistě bych mu ji dokázala přiblížit ještě lépe. She Lies.

Pluli jsme kousek od ostrůvků oselského fjordu, na chvíli zakotvili o poloostrova Bygdøy, který už dobře známe. Zastavili jsme se taky u soukromého muzea moderního umění, které tvoří další z přístavních dominant v centru Osla.

Další výlet, na který jsme se vydali, byl taky lodičkou. Totiž trajektem, který je součástí místní hromadné dopravy. A tím jsme se nechali ve středu odvézt na ostrov Hovedøya. Nebyli bychom to my, abychom si hned nepřipravili pár kešek (ehm, vlastně všecky, co na ostrově jsou) a nezpestřili si to procházení trošičku. Na Hovedøye můžete najít například: děla, ruiny starého cisterciáckého opatství, přátelské ovce, grily a les, ve kterém se můžete příjemně a bezpečně ztratit (zase příjemně a bezpečně najít). A ty kešky, samozřejmě. 

Týden předtím jsme s Jo byli na dalším takovém ostrůvku, na Lindøye. Tam pro změnu můžete najít: přírodní rezervaci, spoustu krásných barevných chatiček, čerpací stanici, veverky, jezírko a taky kočku.

Samozřejmě nemohl chybět výlet k mému milovanému jezeru Sognsvann, kde se rodičům velmi zalíbilo a zašli si tam na procházku i sami. Jedno ráno jsme si taky s Winem přivstali a vyrazili jsme k jezeru fotit východ slunka. Vstávání za tmy mi nedělá dobře, teploty kolem nuly taky ne, ale stálo to za to, to vám povím. Kupodivu ani brzká ranní hodina a mráz neodradil otužilé norské běžce od pěstování kondičky, ale i tak byl u jezera božský klid. Každý, kdo Oslo navštíví, by se měl k Sognsvannu určitě podívat. Je to magické místo, které mi naprosto učarovalo a asi mě nikdy nepřestane bavit sledovat jeho proměny.

Je nádherné v každou denní dobu. Jak ráno ...

tak k večeru.

Pak tu máme taky velké jezero, Maridalsvannet, které jsem ještě nestihla moc prozkoumat. 

Zatím jsme se prošli jen k jeho začátku, odkud vytéká hlavní oselská řeka Akerselva. Mrzí mě, že jsem vlastní neuvěřitelnou blbostí propásla nedávný festival u řeky, kdy cela celá cesta podél řeky osvětlená a procházelo se kolem ní celé město. Prý to byl úžasný zážitek. Já si alespoň užila procházku kolem řeky tuto neděli, díky tomu jsem konečně poznala i jiné části Osla než centrum - škola - koleje a ještě jsem u toho stihla ulovit 12 kešek. 

Jak vidíte, Oslo má co nabídnout každému. Co se mě týče, miluju všechny jeho podoby - tu uměleckou, tu muzejní i tu přírodní. Samozřejmě, té poslední si užívám nejvíc, protože, na rozdíl od umění a muzeí, je zadarmo, má neomezenou otvírací dobu a je božsky proměnlivá.