Čas letí jako splašený a já koukám, že už jsou to dva týdny od toho šíleného, ale krásného turistického maratonu s mými rodiči. Nezbývá, než se pokusit zapsat i zbytek ještě dřív, než se mi vykouří z hlavy a zůstane jen na spoustě fotografií, které jsme pořídili (a které stále přemýšlím, jak dát k dispozici i sem, na blog).
Tentokrát shrnu dohromady zajímavá muzea, která jsme navštívili v pondělí a v úterý. Většinou, když se řekne muzea, člověk toho moc nečeká. Jasně, jdete tam, tak nějak by se to mělo udělat, ale alespoň já většinou nemám žádná přehnaná očekávání. Už na poloostrově Bygdøy jsem se přesvědčila, že muzea vůbec nemusí být nuda a tenhle dojem jsem si během následujících dvou dnů jen potvrdila. V pondělí dopo jsme to zahájili v Národní galerii, od které jsem nečekala pranic. Protože víte jak, já a výtvarné umění, jako ráda se na to podívám, ale že bych tomu nějak rozuměla .... no, nakonec se ukázalo, že patlání se v literatuře, hledání souvislostí a symbolů je dovednost, kterou využijete leckde. Kritické myšlení. Oni to ve škole říkali, že tam nejdeme proto, abychom se naučili, jak jdou po sobě angličtí monarchové. Ale proto, abychom se naučili přemýšlet a mohli to pak široce uplatnit - a měli pravdu! Takže až se mě někdo zase zeptá, co jako s tou anglistikou budu dělat ... budu chytřejší než ty, to s ní budu dělat! Tak či onak, norské umění je krásné, ono taky jaké jiné by mohlo být, když samo Norsko je země přesně podle mých představ. Celé horní patro bylo věnované první polovině Munchovy kariéry a to vám taky stálo za to. Všichni znají Munchův výkřik, ale je toho za ním mnohem, mnohem víc a stojí to za zhlédnutí. Často vytvářel různé tematické cykly, které jsou moc zajímavé, stejně jako jeho variace na různá témata. Jeho tvorba není jen depresivní, jak by Výkřik mohl naznačovat, má spoustu odstínů, některé obrazy byly vyloženě pozitivní, další nostalgické, zadumané či romantické ... myslím si, že u Muncha si vybere to své opravdu každý.
Další pozoruhodnou zastávkou bylo lyžařské muzeum u skokanského můstku Holmenkollen, a samozřejmě taky výjezd hezky na horu na můstek. Zjistila jsem, že si můžete zaplatit, že si z něj po laně sjedete dolů v sedáku. Znáte mě, bojím se o sebe někdy víc, než je zdrávo, nicméně kdyby se našel nějaký blázen, který by mě trochu podpořil ... asi bych si to vyzkoušela. Jinak lyže jsou kupodivu mnohem zajímavější objekt, než by se mohlo zdát, běžkovali například už staří dobří Vikingové. Frajeři. A koho lyže fakt vůbec, ale vůbec nezajímají, ten se může pokochat aspoň zvířátkama, která tam byla vycpaná.
Technologické muzeum asi může soutěžit o titul nejméně slibného muzea (protože technologie, že jo, jako budu koukat na motory bo co?) a, jak jinak, bude odcházet jako vítěz nejzábavnějšího muzea pod sluncem. Protože proč? Protože je interaktivní, moooooc interaktivní. A maj tam piano. Takže si jistě dovedete představit, jak se Fay zavřela do sound-labu a začala bušit do kláves, preludovala tam asi hodinu, dokud tam nenakouklo jakési vyděšené dítě, které při spatření Fay s Beethovenovským uměleckým výrazem opět vzalo do zaječích. Tak jsem vylezla, omluvila se, že tam trčím tak dlouho a zděsila se, když dědeček výše zmíněného skřítěte řekl, že jsem hrála hezky - ta sound-lab měla být zvukotěsná! NIKDO neměl slyšet, jak příšerně hraju potom, co jsem na klavír skoro dva měsíce ani nešáhla. Nicméně i bez klavíru by Technické muzeum dostalo pět hvězdiček z pěti, zvlášť s dočasnou super-hyper-interaktivní výstavou o vědě v Osmanské říši!
Historické muzeum a Muzeum užitého umění a designu shrnu krátce - obojí velmi zajímavé, i když už člověk trochu musí vyzobávat podle toho, co ho zajímá. Obě dvě muzea například nabízejí naprosto skvělé exhibice věnované módě, to jsem si pošmákla. A jako na potvoru tam zrovna bylo TOLIK modrých šatů. A s proužkama. Jako kdyby už tak můj šatník nepřipomínal spíš námořnickou výstroj.
No a nakonec centrum Nobelovy ceny míru. Která se, jak už teď všichni víme, předává na oselské radnici. Spodní patro teď okupuje skvělá výstava Hundry Planet: What the world eats, kromě fotek toho, co různé rodiny z různých zemí světa za týden spořádají a kolik je to stojí se dozvíte také leccos o dané rodině a zemi, ze které pochází. Samozřejmě nemůžou chybět doplňující aktivity jako Vyčmuchej koření nebo Uvař si oblíbené jídlo laureáta Nobelovy ceny míru a podobně. Vrchní patro pak patří Nobelově ceně míru jako takové, její historii, laureátům a dozvíte se tam leccos zajímavého, například to, co můžete pro mír na světě udělat právě VY.
Jak vidíte, Oslo má vážně co nabídnout všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového z různých oblastí, a nebudete se u toho zkoumání nudit. Jediné, co budete potřebovat, je znalost angličtiny/norštiny, ale spoustu muzeí si užijete i bez toho (a kdyžtak si můžete najmout zkušenou průvodkyni Fay, která vám v Oslu ráda ušije program na míru, provede a přetlumočí a vystačí si s pár libros jako odměnou za své cenné služby).
Žádné komentáře:
Okomentovat