Oslo turistické I - Bygdøy

Návštěva rodičů se chýlí pomalu ke konci a povím vám, byl to hukot. Ti, co říkají, že na poznání hlavního města vám stačí den, netuší, co mluví. S našima jsme se rozhodli, že to vezmeme pěkně od podlahy a zakoupili jsme si Oslo Pasy. Tyhle šikovné věci nemají jen v Norsku, při toulání se po Skotsku jsme taktéž zakoupili skotský pas a poznali, jaká je to užitečná věc. Jde o vstupenku, která má určitou platnost (skotský pas 14 dní, u Oslo pasu si můžete vybrat od 24 do 72 hodin) a máte v ceně vstupy na různé památky, někdy taky na dopravu a podobně. My jsme se rozhodli koupit si rovnou 72 hodinový Oslo pas (a vzhledem k ceně jsem si už předem vybrala narozeninový dárek) a v neděli jsme započali turistický maraton. První den jsme věnovali muzeím na poolostrově Bygdøy, kde je jich tak asi tuna.

My jsme si vybrali 5 - Norwegian Folkmuseum, což je vlastně skanzen s nádherným dřevěným středověkým kostelem a výstavou o Sámech; Vikingship museum, kde si můžete prohlédnout obrovské pohřební lodě z devátého století a dozvědět se leccos o historii, životě a smrti skandinávských pirátů; Fram, což je muzeum věnované polárním expedicím a je úplně nejvíc boží; Maritime muzeum, kde se zase dozvíte leccos o loďařství; a nakonec Kon-Tiki, věnované dobrodružným expedicím Thora Heyerdahla. Já jsem Fram a Vikingship museum viděla už podruhé a jsem za to ráda, protože je naprosto nemožné prozkoumat všechno při jedné návštěvě. 

Fram je navíc dost interaktivní, můžete si tam zastřílet, táhnout 300 kg těžké polární saně (já zvládám jen 150 kg, jsem máslo), poznávat souhvězdí na obloze, projít si dokonce opravdovou loď Fram a hlavně je tam děsně dobrodružná a  hrůzostrašná komora, kde to vypadá jako v lodi ztroskotané nárazem do ledovce. Rodičům jsem nic neprozradila (a sami si nemohli nic zjistit, anžto neumí ani norsky, ani anglicky), a pak jsem si užívala, jak se hezky bojí, chichi. Jsem to ale potvora. Abych vám to trošku popsala - je tam tma, strašlivá zima, houpe se to, jsou tam mrkvoly, mumie v ledu, a taky scíplej polární medvěd. Hůůůůů! Velké dobrodružství! 

Byla jsem taky moc ráda, že jsme vyrazili do Kon-Tiki, protože o Thoru Heyerdahlovi jsem neměla ani tušení a jeho osud mi naprosto učaroval. Tenhle pán byl dobrodruh, objevitel tělem i duší, a podnikl několik významných objevných cest, aby prokázal své domněnky o tom, že lidé ve starověku byli schopní cestovat přes oceány. Strávil také se svou manželkou rok na tropickém ostrově, kde žili odloučeni od celého světa a spoléhali se jen na místní zdroje - až ke konci pobytu se zkontaktovali s místními domorodci. Jako první taky zahájil archeologickou expedici na Velikonočním ostrově. Aby toho nebylo málo, o všech svých výpravách psal knihy, které se staly best-sellery, a jeho dokument natočený při sto-a-jednodenní plavbě na lodi/voru Kon-Tiki vyhrál dokonce Oscara. 

Povím vám, tohle v jednom probudí objevitelské touhy! Když jsem byla poprvé ve Framu, říkala jsem si, že ti pánové jsou opravdu obdivuhodní, že se takhle vzdali všeho, co měli, a vrhli se vstříc životu kdesi v neznámu a zcela jistě v nepohodlnu, aby pak světu přinesli unikátní vědecká pozorování a svědectví o místech, kam člověk ještě nepronikl. Ale čím víc se do toho člověk noří, tím víc roste jeho zvědavost a touha taky objevovat. Aspoň trošičku. A mám pocit, že já se z člověka, který je zvyklý vstřebávat informace pasivně, knihomolsky, pomaloučku, polehoučku měním v objevitele. Rozhodně nemám v merku plout přes moře na voru nebo se trmácet na severní/jižní pól, ale čím dál častěji mě to táhne ven, chci prozkoumat každý kout oselské přírody, odlovit tu všechny kešky a chodit taky po nevyšlapaných stezkách. Protože právě tam jsou pak často ty nejzajímavější výhledy, jak už jsem se naučila před lety ve Skotsku. Můj letní bucket-list se návštěvou Norwegian folkmusea naplnil a ten podzimní má poněkud více položek. Nakonec jsem si ho stvořila ve Wunderlistu a pomaloučku, polehoučku odškrtávám. A taky jsem si vytvořila The ULTIMATE Bucket-List. O svých velkých snech už nechci jen přemýšlet. Chci je mít jeden vedle druhého a těšit se na to, až si je budu postupně plnit. Bude to velký!