En Plain Travaille

En Plain Travaille jsem tedy dnes rozhodně nebyla. Jako již tradičně jsem se vykopala z postele v 7:30, i když jsem se tam večer dostala snad až v jednu ráno (to víte, tři epizody Dextera se někam vmáčknout musí). Dopo padlo na mé polidštění v koupelně, prokrastinaci a hlavně dvouhodinový call do Keelu. Je fascinující, jak mě a M. dovedlo dát dohromady zařizování Erasmu. Nejdřív jsme se podporovaly, abychom z té byrokracie nezešílely, a teď se držíme, abychom nezešílely z toho všeho ostatního. Jak vidíte ve výše přiložené obrazově-zvukové dokumentaci, Norsko je opravdu velmi veselá země. The Fox mě pokaždé spolehlivě rozesměje a už umím dokonce i text! No ale stejně všichni čas od času potřebujeme online přítele na telefonu, že jo? A tak abychom se nenudily, domluvily jsme se, že přijedeme jedna k druhé na návštěvu. Pro mě to teda znamená žít většinu mého pobytu na práně s knedlíkem, ale ta je koneckonců taky dobrá. Začínám spřádat plány, jak ještě více šetřit (Nekoupit si šalinkartu? Nejíst? Vykrát banku? Citově vydírat příbuzné, aby mi poslali prachy?), protože jsem se rozhodla, že prostě do UK poletím a basta fidli! Ha, ještě je tu vlastně pořád ta možnost vytáhnout ukulele a jít hrát do ulic, že? Měla bych si pohnout, než začne sněžit.
No, po výživném callu jsem ještě vyřizovala moc důležité věci na internetu, znáte to. Pak jsem se rozhodla to rozseknou silou bivojskou a nasadila jsem do akce Cold Turkey. To znamená, bloklej FB, blogger a další potenciálně nebezpečné webové stránky navádějící k prokrastinaci. Otevřela jsem tedy informacemi nabitou knihu An Introduction to Anglo-Saxon England a .... hádáte správně! Po nesoustředěném přečtení pár stránek jsem usla, po chvíli se alespoň přesunula do postele a vydatně se posilovala spánkem celé dvě hodiny. To máte tak, když chodíte pozdě spat! Nicméně teď už jsem přečetla celých 35 stránek, takže jsem na sebe patřičně hrdá, a proto se mohu věnovat dalšímu chatování, skypování a objevování internetových lahůdek. A vůbec, třeba tenhle song, to je vyloženě školní záležitost!

To se bohužel nedá říct o písních jako Kráva, Laktační psychóza nebo Sail, ale nevadí. Koneckonců, myslím, že je to ukázková lekce v kreativitě - tyhle písničky jsou jednoduše geniální. Humor není žádná prdel, jak vůbec na takový věci přijdou? U Krávy a Laktační psychózy to ještě trochu chápu, ale kam chodí Ylvis na svoje nápady, to teda netuším. Ale taky bych prosila pár gramů toho Ježíše! 

Do zítřejšího rána můžeme uzavírat sázky, zda se odhodlám sbalit si svých pět švestek (moje nová denní dávka jídla mimo pránu) a vyrazím do knihovny. Ruthwellský kříž čeká, a hlavně čeká ten děsně dlouhý článek, co nemůžu sehnat nikde online a v knihovně je jenom prezenčně. Ten, kdo odhadne správnou odpověď dostane jako výhru unikátní možnost dělat mi peer-editing mé velkolepé hysterické eseje. No nekup to!
A nakonec písnička pro všechny, kteří mají rádi dubstep a bojí se, že nikdy nenajdou svou pravou lásku.