Stále mám pocit lehce tonoucího, z několika důvodů. Vyřizování - stále je co vyřizovat. Papíry na Erasmus, registrace předmětů, platby, přístupové kódy a kartičky, emaily, registrace na policii, nákup vybavení do pokoje ... pomalu ukrajuju z toho velkého koláče povinností a vím, že cíl je ještě daleko. Ale protože tady většinou všecko funguje jak má, informace a návody se vždy dají lehce dohledat a zodpovědné osoby rády a mile poradí, není to vůbec tak nepříjemné, jak by se mohlo zdát. Jen je to potřeba všechno udělat a zábava to úplně není. Potom lidi - je jich tady tolik! Univerzita má přibližně dva tisíce zahraničních studentů. WOW! Škola připravila program tzv. buddy groups, kde byste se měli potkat s lidma z více méně svého oboru (nebo alespoň fakulty), socializovat se a zároveň vám leader buddies, zkušení mazáci, poví, jak to chodí. Čekala jsem skupinku tak 10 - 20 lidí, se kterou budeme nejdřív hrát seznamovací hry, pak projedeme univerzitu, uděláme prohlídku města ... ech, já vím, jsem neskutečně naivní. V naší skupince nás bylo 54! Takže si nepamatuju jména snad ani 10 lidí a když mě někdo zdraví (myslím, že díky mým super výrazným brýlím a rozpoznatelnému účesu je velmi lehké zapamatovat si mě), jsem často dost zmatená, protože si prostě nepamatuju, že tahle hubená blondýnka je taky z naší skupinky. Plyne z toho taky spousta dalších socializačních nepříjemností, ke kterým se vyjádřím v některém z příštích článků. Hodně lidí taky znamená hodně akcí - na FB neustále někdo plánuje výlety všeho druhu, každou chvíli je nějaká párty ... a mě se z toho točí hlava, nemůžu se rozhodnout, kde kam kdy jak, a nejraději bych zůstala ve svém pokoji a konečně se vrhla taky na nějakou tu práci. A pak je tu fakt, že jsem tu prostě sama. Sama, sama, úplně sama. Ve spoustě věcí mi to vůbec nevadí, ba dokonce mi to vyhovuje, ale jsou chvíle, kdy je to fakt na houby. Zatím jsem ani nepotkala nikoho dalšího z ČR, i když vím, že tu pár dalších českých studentů je. Ne, že bych tolik toužila po své domovině a chtěla si vytvořit její iluzi tím, že se budu bavit s dalšími českými studenty. Ale povím vám, máloco je tak frustrující, když jste ve skupině lidí, půlka jsou Italové, půlka Němci, obě skupinky se baví po svém, případně se sice baví anglicky, ale řeší - jé, ty jsi odtud? Já tam byla tehdy a tehdy, blablabla. Ale dost již stěžování!
Dneska jsem sice vstávala trestuhodně pozdě (to je tak, když jdete trestuhodně pozdě spát), nicméně protože dnes mám program až odpoledne, konečně jsem měla čas a prostor na svou nejoblíbenější ranní rutinu - pomalu vypít půl litru vody s citrónem, zacvičit si jógu, trochu zaposilovat, meditovat a připravit si výbornou snídani. Díky včerejší návštěvě v Ikea už to u mě v pokojíčku vypadá dočista zabydleně a konečně mám taky dost velký hrnek na svůj oblíbený ranní čaj.
 |
| Good Morning, Sunshine! |
Hodlám si to tu udělat krásné! Zevnitř i zvenčí :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat