18. 8. 2013

Philisophy of Social Interaction

Ani nevíte, kolikrát jsem už měla tohle okno na psaní článků otevřené, ale pak si uvědomila, že je čas jít tam a tam a nebo koukla na hodiny, zjistila, že už je pekelně pozdě a že jsem vlastně utahaná jako kotě a že by to chtělo jít spát. Mrzí mě to, protože si myslím, že až se vrátím zpět, budu ráda, že mám všechno podrobně poznamenáno. Tenhle příspěvek věnuji mým (ne)úspěšným pokusům o socializaci.
Má se to takhle - na koleji máme každý svůj pokoj a na patře máme dohromady kuchyň a koupelnu - v našem případě 7 pokojů, ale 2 jsou ještě neobsazené. Vzhledem k tomu, že na bytě nás bylo taky 7, není pro mě těžké v tomhle počtu fungovat. Další prostor pro socializaci skýtají buddy groups, o kterých jsem se už zmínila minule. Ty mě, abych se přiznala, přivedly do lehčí socializační deprese. Mám problém se seznamovat v rámci velké skupinky, tím hůř, když tam nikoho neznám. V takovém případě mám problém být ten člověk, který osloví druhého (protože to zahrnuje výběr osloveného mezi dalšími 53 lidmi a to si prostě nedávám) a panenko, čekávej v koutě, když bude hodná, najdou tě, že jo. Tak jako našli mě. Kupodivu napoprvé i zajímavej člověk - Australan v casual hipster stylu, se kterým mělo povídání hlavu a patu. Avšak s tím jsem se viděla jen první den, protože pak odjel kamsi až do konce týdne. Už ani nevím jak jsem se připojila k už utvořené skupince holek smíšené národnosti - Itala, Němka, Nizozemka, Litvanka, ... a snažila jsem se s nimi nějak spřátelit, ale hned od začátku to drhlo. Kulantně to povím tak, že jsem prostě úplně jiné nátury než ona děvčata a neoslovovaly mě ani témata jejich hovorů (kam se půjde pařit, kolik stojí pivo či vodka a kdo má nebo nemá cigára), ani jejich oblíbené aktivity (chození pařit, kupování piv nebo vodky, kouření cigaret). Čas od času z nich vypadlo i něco trochu použitelnějšího, ale víte jak, život je příliš krátký na to, abyste ztráceli čas s někým, kdo vás neoslovuje. Takže jsem si připadala dost jako vyvrhel, když jsem nešla na žádnou z trilionu studentských parties. Co víc, naše buddy group jako snad jediná nepořádala kromě jedné procházky do Vigelandova parku (kde už jsem stejně byla) naprosto žádné aktivity. Ostatní skupinky se potkávaly každý den, jely se koupat do fjordu, měly barbecue, procházely město ... a na FB stránce naší skupinky nám tak akorát poradily, že by bylo fajn si koupit simkartu od operátora Chess, ale že ti ostatní jsou vlastně asi taky v pohodě, takže nakonec záleží na nás. Very useful, indeed!
Měla jsem tedy chvílemi obavy, že zbytek semestru strávím zahrabaná v učivu (což by mi ani tak nevadilo a rozhodně to částečně plánuji) a lidi budu vídat jen na hodinách a v obchodech. Nicméně Všehomír se nade mnou slitoval a když mi nenadělil vhodné buddies (A proč by se taky obtěžoval, když nemáme buddy program a většina z nich stejně studuje něco jiného?), vypadá to, že mi nadělil docela prima spolubydlící. Nechci plašit předem, známe se sotva týden a málo jsme zatím zakusili ze společného soužití, ale zatím to vypadá (až na jeden případ) velmi slibně. Máme tu Rakušana Winfrieda, který studuje skandinávská studia, má rád nového BBC Sherlocka a taky Dr Who, je pro každou možnost něco nového zkusit a chce, abych ho naučila vařit. Pak je tu Francouzka Joséphine, která taktéž ráda využije každé příležitosti se něco nového dozvědět a něco nového zkusit. No a nesmím zapomenout na yoga enthusiast Moniku, Polku, která je taktéž pro každou špatnost a na vaření nám pustila soundtrack z Juno, čímž si mě okamžitě získala. Během týdne už jsem stihla s Winfriedem koukat na Dr Who a jít na koncert oselské filharmonie, s Joséphine vařit, koukat na game of Thrones a jít na multi-kulti festival, s Monikou jsme vyrazily jógovat do Vigelandova parku a prošly se z centra až na kolej a všichni společně jsme se vyrazili koupat do Sognsvann jezera a dokonce jsme ulovili 4 kešky. Několikrát jsme společně vařili a fascinuje mě, jak nikdo nemá půl slova proti veganství, naopak je to zajímá, ptají se, s chutí jí, co veganského uvařím, a když něco nabízí oni, optají se předem, jestli to můžu a pokud náhodou ne, hned hledají způsob, jak vyhovět i mě. Takže ono to s tou socializací nakonec nebude tak špatné. Opravdu moc si přeju, aby nám tahle chuť vyhovět si a podnikat věci společně vydržela i přes semestr, kdy budeme mít dost vlastní práce a často nám asi bude zbývat málo sil na to, myslet na ostatní. Tak nám držte palce, aby podzimní semestr ve čtvrtém patře čísla 44 v Sognu stál za to! :-)

8 komentářů:

  1. Luci, tak to mám ohromnou radost, že sis hned tak našla osůbky, které ti vyhovují. A že jich je jen pár? Však tím líp, ne? Není přece lepší najít si tři čtyři skutečně dobré přátele než desítky povrchních známých, na které si pak po návratu domů už málem ani nevzpomeneš? ;) Moc ti přeju, aby vám to vydrželo nejen přes semestr, ale třeba i dál do budoucna :o)
    Těším se na další zprávy od tebe!! :)) Posílám ti objetí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I já z toho mám velikou radost, Steli. A přesně jak říkáš, je lepší mít méně opravdových přátel než více povrchních známých. Já i cítím, že mě pak ty vztahy strašně vyčerpávají, pokud je jich příliš a mám v nich pocit, že se musím nějak přetvařovat/namáhat, aby to fungovalo.
      Děkuju moc za přání a za objetí, doufám, že tobě se daří co nejlépe! :-*

      Vymazat
  2. Škoda, že buddies jsou tak pitomí. Je nemožné dostat se do jiné skupiny, o kterých píšeš pozitivněji? Nebo vás tak prostě rozdělili?
    Ale je paráda, že tví spolubydlící působí mnohem zajímavě a "poživatelněji" a navíc, uvidíme ještě, co ti zbývající! Jak říkáš, je třeba netrávit svůj čas s těmi, kteří tě ničím neoslovili. Držím pěsti, aby to takové bylo i nadále! A abys i ve škole natrefila na fajn lidi, co nemaj v hlavě z piva kostku :)
    Good luck! A buď sama sebou, jako vždy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak se mi, člověče, povedlo seznámit s buddy group Winfrieda a to je úplně jiné kafe, moc prima lidi :-). Asi se s nimi uvidím v neděli, tak se těším.
      A vůbec, děkuju za podporu a za všecko. Být sama sebou, jak to tak vypadá, je životní výzva, která se ale vyplácí :-).

      Vymazat
  3. Ranní společná jóga venku? ááááá! sen :-) Ani jsem nepostřehla, že se z tebe stává veganka...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to tak přijde, včera jsem byla zase a je to prostě nepopsatelně božské ♥ Jen se mi vždycky povede cestou trochu zabloudit, tak mám předtím ještě trochu kardia při dobíhání.
      A ano, někdy od června se snažím být na veganství - a zatím jsem moc spokojená. Dovedly mě k tomu křeče a migrény, o kterých jsem se dočetla, že můžou být způsobený mléčnejma výrobkama. A kupodivu, od té doby mám pokoj, pokud si hlídám pitný režim. Takže veganství palec hore.

      Vymazat
    2. Zjistila jsem, že jen po ovoci a zelenině mám strašný, strašný hlad. Ale jsem ráda, že někomu jinému se na čistě rostlinný způsob daří :-)

      Dneska se mi poprvé podařil most. Sice mě strašně, strašně zabolely bederní svaly, ale dobrá zpráva je, že ruce sílí!

      Vymazat
    3. No to je bájo, jsi skvělá, Ef! Já mám ruce slaboučké jak párátka, ale věřím, že časem se k těmhle cvikům snad taky dopracuju :-).

      Vymazat