Ame tuha nádživava jaj dari dari daj

Dneska začneme písničkou. Někdy je to potřeba.
Zas mám ten pocit úmlky (kdo by neměl, když mu v uších zní Navarová?), ale to ničemu nevadí. Včera Neřež a Filip M. a Epidemie a Alibaba a všecko nad očekávání skvělý. Líbí se mi, že i naše maloměsto hostí dobrou muziku.
Tisíckrát nic umořilo osla a já vám povídám, to předodjezdové zařizování je strašlivé. Už nezbývá ani týden a já na jednu stranu panikařím, že je to strašně málo (zbývá vybalit poslední kabela od stěhování), na druhou stranu i tak trávím spoustu času ... inu ... prokrastinací od toho, do čeho se mi nechce. Vyklízení. Balení. Znovupřipomenutí, kolik mám krámů a za jé hlouposti vyhazuji peníze, aby mi pak chyběly na věci důležité.
Rozloučení s Brnem bylo krásné - v bazénu na Kraváku a úplně poslední den v kadeřnickém salonu. Nechala jsem tam nekřesťanské peníze, ale poprvé v životě jsem byla opravdu spokojená. Se vším. Nelituju ani halíře. Taky mě poprvé v životě stříhal chlap a jen se potvrdilo mé tušení, že je to tak lepší. Teď jsem tedy hipsterka jako malovaná a všem se to moc líbí a zastavují mě a chválí, ale hlavně se to líbí mě a to je nejvíc nejlepší. Je to klišé, ale líbí se mi cítit na holým krku vánek a projíždět si ježka v týlu prsty. Can I ruffle your hair? But of course, by no means!
Taky se nám vrátil Elvis! Tedy, museli jsme mu trochu dopomoci, víte jak to chodí. Hned první noc mě profackoval a kousnul, včera počůral peřinu. Má to chudák těžké. Jen co ho trochu provedu po okolí, aby věděl, co a jak, vypustím ho ven a bude jenom na něm, jestli se bude vracet nebo ne. Koupili jsme mu nové granule, tak by mohl. Moc mu chutnají.
A dneska taky loučení s Andělkou, bylo vegan food porn (máme to nafocený, tak až zjistím, jak sem hodit odkaz z instagramu, pochlubím se), taky jsme hrály na ukulele a vyměnily si knížky. Už teď se mi stýská. Jo, mimochodem. Andělka má blog a jak ji znám, bude stát za to. Tak šup, šup, klik sem!
Slibuju, že příští příspěvek bude zase něco víc, než jen sled myšlenek a událostí, kterým zaplácávám díru po neaktivitě. Ale chce to čas. Dokud nebudu mít vše vyřízené, vím, že nebudu mít klid. Tak snad abych se do toho zase pustila, čas se krátí a nikdo to za mě neudělá.