21. 7. 2013

Own the Fudge

Myslím si, že každej, kdo kdy byl v Británii, vám potvrdí, že je na té zemi cosi osvobozujícího. Jasně, maj tam stiff upper lip, někdy jsou upjatí a nepouštěj si lidi k tělu, ale to je jen jedna stránka Britů. Ta další je pak uvolněná. Tihle Briti jedí svoje obědy v krabičkách nebo Tesco Meal Deals venku na lavičce nebo v parku, kdykoli to počasí dovolí. Nechávají se tetovat, ve čtyřiceti si obarví hlavu na zeleno a nevadí jim, že nemají dokonalou postavu, protože kdo má, že jo? Je tam spousta hipsterů a někteří z nich nosí bezdomovcům smoothies a veganský sendviče. Oh, Britain, my dear beloved Britain!
Pořád jsem přemýšlela, čím to je, že i když Britové nejsou ani zdaleka dokonalí, mají šmrnc a neustále přitahujou můj zrak. Často mají nadváhu a v Módním pekle by je asi pěkně sepsuli. Oblíbená je například kombinace nějakého toho smart business oblečení a k tomu sportovní boty. Holky, které mají pár kil navíc se neschovávají do beztvarých hábitů, ale klidně si vezmou letní šaty, i když je jim vidět muffin a macatější stehna. Kreace, které jsou vidět na ulicích někdy vypadají jako po tripu na pár výživných gramech Ježíše. A přece, a přece ... They own the look, that's the thing! Přemýšlím, jak tenhle výraz přiléhavě přeložit do češtiny - nebo že by už měl svůj český protějšek? Nevím, nicméně tahle frázička přesně vystihuje to, co činí spoustu Britů a jejich outfity tak zajímavým a chytlavým, minimálně pro obyčejnou středoevropanku. Pro ty, kteří neví, o co jde - own the look znamená něco jako stát si za tím, jak zrovna vypadám, myšleno oblečení, líčení ... prostě to, jak jsem zrovna ten den vyrazila mezi lidi. Chce to zdravé sebevědomí a často i špetku drzosti. A myslím si, že je to rozhodně zdravé a prospěšné - proč se neustále starat o to, co si kdo pomyslí o tom, jak vypadám? Hlavně, že já jsem spokojená a pokud se to někomu nelíbí, jeho problém. Když už jsem se jednou rozhodla, že dneska vypadnu ze dveří zrovna takhle, budu si za tím stát. Dává to smysl, že? Další lekce, která stojí za zapamatování.
Co se aplikace této životní moudrosti v každodenním životě týče, myslím, že mi to půjde docela dobře. Už můj model na Nezmary, tedy hedvábné společenské malé černé a k tomu zelené tenisky zacákané od malování (jinak řečeno jediné myslitelné věci, které jsem ten víkend na Vysočině měla) sice pozvedly pár obočí, ale cítila jsem se v tomhle nesourodém oblečení překvapivě příjemně. Zjišťuji, že po odchodu z práce mám najednou chutě oblékat se plně hipstersky a vykašlat se na jakoukoli reprezentativnost. Je pravdou, že poslední dobou jsem už na dress code trochu kašlala, ale stále tam byl zdvižený prst, který varoval, že to či ono už by bylo do práce příliš. A najednou, ach, sladká svobodo, mě neomezuje absolutně nic! Klidně si můžu vzít džíny, kecky, vytahané triko a hrát si na hipstapunk. A tak se mi to líbí!
                                    
PS: Jak to tak bývá, zrovna se mi dostalo pod ruce něco, co krásně koresponduje s mým současným proudem myšlenek a také tématem tohoto článku:

Be Ugly, reclaim words that are used to put you down and shut you up and scream right back at these fascist beauty standard reinforcing scumbags. Give them the finger and tell them to kiss your fat/skinny/somewhere in between ass ‘cause you ain’t got time to waste with their body hating bullshit. and remember, you don’t owe prettiness to anyone. Validate yourself by accepting yourself.
Wear clothes that don’t fit, that are too big or too small and show all your “problem areas” that cosmo insists you hide and walk down the street like the fucking fabulous queen you are. Sashay the hate away.
Do what YOU want with YOUR body. Shave or don’t, wear makeup or don’t, whatever choice you make is yours to make, and anyone who shames you for your decision can keep it moving. This also means respecting the choices of others, even if they differ from your own.

9 komentářů:

  1. naprosto souhlasím :) i když si nejsem jistá, že na to mám dostatečně guts, tak jednou určitě budu a ostatní mi budou úplně ukradení a bude mi neskutečně dobře.. hell yeah!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Guts jsou svině, drží nás zpátky ... ale ono je to asi potřeba, jinak bychom se utopili v anarchii. Nevertheless, už se těším na finální pohipstření ;-).

      Vymazat
  2. No jako je fakt, že snažit se o to a být pořád v pohodě sám se sebou bez jediného zaváhání je asi ještě pořád utopie. Čím chci jako říct, že čas od času se ty pochyby "tyjo, nepřehnala jsem to dneska, když na mě všichni čumí?" objeví.
    Víš co mi ale maximálně pomáhá? Když mi SIS řekne, ať mě ani nenapadne takhle vylézat z domu, je mi to celkem šumák, ale trochu to zamrzí. A pak mi v čajovně neznámá slečna pochválí outfit. Tak to je ta NEJjelpčejší pochvala. A příště mi je názor SIS už mnohem víc jedno. A ani nepotřebuju ty pochvaly, protože MI se to prostě líbí ... jen ponožky do sandálů asi ne-e :D
    Takže buď klidně hipstapunk anebo cokoliv jinýho, hlavně že se to tobě bude líbit! Takoví ti lidi, co se k nim řadím, nepotřebujou soudit :o) Naopak si užívají jinakosti!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, to je další věc - jednomu se to nelíbí, druhýmu moc. Si pak vybírej, komu se zavděčit, že jo ... sobě přeci! :-) Hlavní asi fakt je naučit se poslouchat svůj hlas a najít si nějakej svůj (ač širší) estetický styl a nebránit se ničemu, co tě zrovna inspiruje.
      A přesně máš pravdu - nesoudit, ale užívat si jinakost, to je to tajemství! :-)

      Vymazat
    2. Jo, ničemu se nebránit a hlavně si nedávat limity. Ono to totiž pak působí směšně, když roky říkáš "já nikdy" a pak v tom stejně vylezeš ven - toť prosím narážka na ty gumáky, na které tedka nedám dopustit.
      Vypustila jsem ze slovníku slovo NIKDY :D Nemyslíš, že je zcela zbytečné? Nikdy je moc svazující a celoživotní a to se přeci nedá dodržet, když se neustále měníme.

      Vymazat
    3. S vypuštěním slova nikdy máš velkou pravdu. Kolikrát už jsem se přistihla při pomyšlení, že jsem řekla - tohle nikdy a najednou to mám a ještě s radostí. Slovo nikdy je opravdu zbytečné a svazující, přesně jak říkáš.
      A na gumáky (a k nim nejlépe ladící pláštěnečku) se taky chystám, do Norska to bude nezbytnost! :-)

      Vymazat
  3. ANOOOO!! :)) Každý ať se hlavně obléká tak, aby se v tom on sám cítil přirozeně a dobře. A nezáleží na tom, že je to jeden den elegantní kostýmek a druhý den džíny, vytahané hipsterské triko, kristusky a spousta korálků. Tvrdím už dlouho, že můj styl a vkus je všechno to, co si na sebe dobrovolně obleču, i když je to třeba hodně různorodé.
    A gumáčky já budu doporučovat věčně! :)) Kdo je do bláta a louží nezkusil, nedocení dokonale jejich úžasnost. A Luci, do nějaké slušivé pláštěnky nebo pršipláště bych taky šla, tak pak budu ráda, když se zmíníš, jakou jsi sehnala a kde a za kolik... Určitě se ti v takové výbavě bude v Norsku skvěle ťapat loužemi :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Steli, jen ať to je různorodé! Ono je sice hezké mít "svůj styl", ale někdy je to pak nuda ... nedovedu si představit, že bych se cpala do šatiček, když se zrovna cítím na tenisky, džíny a nějaké to tričko (teda, dovedu, někdy jsem se kvůli práci, pravda, zapřít musela :D ).
      Pokud se mi pláštěnu a holinky podaří sehnat, samozřejmě se ráda podělím, ale zatím jsem moc nepátrala a trochu se bojím, že na to možná ani nedojde, protože v Brně mám pořád nějaká vyřizování a nestíhám chodit po obchodech a v Bystřici asi nemám šanci něco takového sehnat. Ale uvidíme :-)

      Vymazat
  4. Luci, však já myslím, že v Norsku pak bude dost obchodů, kde si budeš moct nějaké slušivé vybavení do deště pořídit. Ségra si ve Skandinávii tehdy pořídila dost věcí po bazarech, mají tam úplně jinou úroveň než ty naše! Koupila si tam za pár penízků třeba i kolo, před návratem domů ho zas prodala. A jsem přesvědčena o tom, že v Norsku budou mít i ty oblečky do deště mnohem šmrncovnější než tady, takže ba naopak bych na tvém místě asi nechala nákup vážně až na tam :o)

    OdpovědětVymazat