Nemůžeš mít vše

Někdy je mi líto, že nejsem krásná. Tím se nechci shazovat, myslím si, že vypadám tak průměrně a když se snažím, jsem docela hezká. Když se povede outfit, líčení a dobrý úhel, jsem dokonce dost hezká, ale tenhle pocit nemívám často. Vadí mi moje akné (které se, nevím proč, stále nechce odebrat o dům dál), těžko upravitelné a rychle se mastící vlasy, odstáté uši a to, že se mi tuk usazuje zásadně na břiše, i když ručičky mám pořád jako dítě z koncentráku. A samozřejmě kdyby ještě některé další drobnosti byly jinak, nezlobila bych se, ale tohle jsou věci, co mi vadí nejvíc. Moje vady na kráse.
Ale ve dnech, jako je tento, si uvědomuji, že nemůžu mít všecko. Většinu dne jsem strávila přemýšlením nad a následně psaním eseje do Anglické společnosti 1707 - 1945. Měla jsem pocit, že mám co říct, mé myšlenky, primární a sekundární text, všecko si odpovídalo a bylo na stejné vlně. Ať už tu esej vyučující nakonec ohodnotí jakkoli, já jsem spokojená, protože mám pocit, že jsem odvedla dobrou práci. Pak si vždycky vzpomenu na ty dobré známky z jiných, starších esejí, na to, že jsem dostala Ačko z prezentace z francouzštiny (jo, pořád tomu nemůžu uvěřit), Bčko z résumé ... a dojde mi, že mi na tomhle asi záleží víc než na tom, jak vlastně vypadám. Že Bůh (nebo Vesmír nebo já nevim kdo o tomhle vlastně rozhoduje) mi holt nemohl nadělit všecko (protože pak bych byla už úplně neuvěřitelně namyšlená a nesnesitelná a už vůbec nikdo by se se mnou nechtěl kamarádit), a že asi raději uvítám dar zdravého myšlení a rozumových schopností, než-li půvabné tvářičky a ladných křivek bez práce. Koneckonců, většina mých oblíbených hrdinek původně nebyly zrovna krasotinky (i když se nás filmové/televizní adaptace snaží přesvědčit o něčem jiném) - Elizabeth Bennetová, Jana Eyrová, Margaret Haleová ... všechny spojuje to, že by asi Miss nevyhrály, ale měly to v hlavě srovnané (a nebo měly dost rozumu na to, aby si to porovnaly, dokud byl čas). Možná to zní jako chabá útěcha ošklivky, nerda, ale co. I kdyby to tak bylo. Still I honour my brains more than my looks!
A navíc, jsem na sebe pyšná, že jsem dnešek nestrávila válením se a prokrastinací, ale že jsem se vzepnula k výkonu a mám zase o práci míň. Můžu se tedy zbytek večera beztrestně odměňovat zbytkem minisérie Single Father s úžasným Davidem Tennantem a spoustou libě znějící skotské angličtiny! And that's how we roll, my fair wee lassie!

PS: Pan Darcy o Tennantovi prohlásil, že je hnusný. Ale já si myslím, že to řekl hlavně proto, že mě přistihl, jak se přiznávám Andělce, že bych Tennanta nutně potřebovala domů na, ehm ... víte jak, takové to domácí doktorování. A pokud si náhodou taky myslíte, že Tennant není žádný fešák, jen to podporuje moji teorii, že o ten vzhled zas tak nejde. Je jedno, že jste oškliví, hlavně, že jste boží a umíte se smát! True story, bros!