Ráno. Poprchá, já mám pocit, že se topím a nikdy nemůžu zvládnout tenhle semestr. Nepomohla ranní jóga, meditace ani pomeranč a mrkev. Čekám na trolejbus, který má zase kdovíproč zpoždění. Druhý trolej mi ujede před nosem a přede mnou nejotravnější a nejzbytečnější seminář celého týdne.
Dopoledne. Prší. V Preclíku jsem se zásobila oříškovým srdíčkem, grahamovým šátečkem s povidlím a svět začíná vypadat jako o ždibíček přátelštější místo. Najednou Yeats, tři králové, tři mudrcové, tři kouzelníci, Twilight, genealogie, Gaiman, Pratchett a Ježíš. Svět začíná dostávat smysl. Ztracený entusiasmus se zase našel a čert vem nepovedený ráno, pravidelná dávka droga zvaná MMK funguje.
Poledne. Poprchá. Palačinka s banánem a nečekaně nízký účet v lékárně a za telefon. Sice jsem zase klimbala na Afro-Američanech, ale Kapitán John Brown to zřel a zase bude dobře.
Odpoledne. Downpour. Prý mám dobrou francouzštinu, ale to neví, kolik rozumu jsem na ten krátký mail vyplácala. Koukali jsme na duhu a věřím, že jednou ten leprikónskej hrnec plnej zlaťáků najdu.
Večer. Možná prší, možná ne. Sdílím radost a nadšení, moje nejvíc nejoblíbenější zábava! Dostanu od spolubydlící roládu. Výbornou, mimochodem. Někdy mám pocit, že není ještě všecko úplně ztracený, ale mravenec lezoucí po stole mi připomíná, že lidi okolo nejsou všecko. Možná se mi ale povede odejít bez pocitu hořkosti, to bych byla moc ráda. V uších Ryan Gosling a před očima taky. Což není úplně dobře, protože pak dělám chyby v brainworkshopu. Jenže víte jak, Ryan Gosling!
Jen tak na okraj, všímáte si, že to vůbec není můj typ? Žádné tmavé kudrny, žádné brýle ... ale ono to není úplně vždycky potřeba. Ne, když umíte tohle:
Na to, jak ten den mizerně začal si myslím, že to nakonec tak špatně nedopadlo. Ještě se zahalit do obláčku voňavé levandule, pohýčkat si měsíční krajinu, co se se mnou teď dala na nějakou dobu dohromady, poválet se v posteli s Tarou a pak už se jen tulit a tulit.
Mě teda Ryan Gosling třikrát nezaujal, ale prý na něm něco je, když už jsi z jeho babolepího kouzla dělají i v jednom americkém seriálu, který se jmenuje Hart of Dixie :-D
OdpovědětVymazatLuci, zkus v Preclíku i pečivo slané, například dalamánek anebo žitný chleba. Je to sice drahota jak sviňa, ale je strašně, strašně dobrý, chutná tak nějak domácky?
Já z něj taky nejdřív nebyla moc odvázaná, ale pak jsem ho viděla v pár filmech, zjistila, že skvěle zpívá, hraje na basovku, piano a ukulele a byla jsem ztracena :-).
VymazatA děkuju za tip, určitě se i slaným dobrotám podívám na zoubek! Ten žitný chléb jsem tam včera právě obdivovala, jen mi bylo jasné, že bychom ho do pátku nestihli sníst, ale určitě ho koupím příští pondělí. A dalamánek by mohl být ta pravá svačinka, když letím ze semináře na seminář! Trochu mě hryzaly výčitky, že v Preclíku většinou kupuju samé sladkosti, hříšně dobré, ale asi ne zrovna ideální pro mou figuru.
Oni ti ukrojí i půlku toho chleba. Ozkoušeno ;-)
VymazatNo tak to je ale vynikající! To mě vůbec nenapadlo si říct jen o půlku, ještěže já tě mám, Evi! :-)
Vymazatteda ta písnička zní moc dobře... a je to velice fešný chlapec, asi takový ten "univerzální" typ, co se líbí všem :)
OdpovědětVymazatTeri, ty si určitě musíš stáhnout celé CD, bude se ti moc moc líbit, o to se vsadím! :-) On je hlavně univerzálně talentovanej, na to slyšíme, což? :-)
Vymazatuž jsem si stáhla :P myslím, že si padnem do noty :) a jojo, na univerzálně talentovaný (kromě toho, že jim strašně závidim) slyšim ráda ^^
VymazatTo je tak poetické!
OdpovědětVymazatTy hele Luce, co to bylo za zajímavý seminář z dopoledne?
Byli to britští modernisté, dělali jsme Yeatsovo Sail to Byzantium, Adoration of Magi, The Second Coming a podobné. Bylo to opravdu výživné, náš vyučující z toho umí vyždímat spoustu zajímavých věcí a myšlenek :-)
Vymazat