Co Velikonoce? No, rozebírat počasí asi nemá cenu. Jen řeknu, že je to doopravdy poprvé, kdy jsem zažila Velikonoce takhle na sněhu. Pamatuju na naše aprílové alík srazy, kdy se nám minimálně dvakrát počasí tak vyvedlo, že jsme chodily po venku v tričku s krátkým rukávem. No, letos by nám to neprošlo. S rodinkou jsme se rozhodli Velikonoce oslavit poněkud netradičně - vyrazili jsme na výlet. Nejsem příznivcem mrskutu a koledování, je mi při tom vždy trapně a vevnitř vřu. Od mužů z rodiny mi to nijak zvlášť nevadí, ale opravdu mi můžou políbit záď ti, kteří se se mnou nebaví jak je rok dlouhý a pak o Velikonocích zvoní u dveří, aby mi mohli napráskat na zadek a něco dostat. Takhle teda ne, milí zlatí. O těch "vylepšovácích" místo tradičního vrbového proutí ani nemluvě. Jalovec? Vařečka? Pomlázka z drátů??? Fuck off! Já jedu do Třebíče.
A že se mi tam líbilo! Místní židovskou čtvrť už jsem kdysi navštívila, ale dávno tomu a opakování je matka moudrosti. Navíc jsme to měli i se znalou průvodkyní a její výklad mi připomněl, jak málo toho vlastně o židovství vím. Není to náhoda, že mi minulý týden kolegyně z práce spontánně donesla knížku o různých náboženstvích. Mimo jiné jsem konečně přišlo na to, co vlastně jsou ty košer věci. Trochu naivně jsem si myslela, že to je hlavně aby to nebylo "znečištěný" křesťanama. Ale jak to tak chápu, košer strava je vlastně dost blízká dnešnímu "eko-bio" trendu stravování a i když židé (Nebo Židé? Nikdy si nejsem jistá.) maso jedí, dbají na to, aby zvířata při porážce trpěla co nejméně. Není to ideál, ale řekla bych, že snaha se cení, co myslíte?
Židovství pro mě mělo vždycky zvláštní kouzlo, asi proto, že mezi židy je spousta lidí s obrovským talentem a inteligencí, na to já slyším. Nikdy mě nepřestane udivovat, čím vším si tenhle národ prošel a přesto zůstal nezlomen. A zároveň mě také nepřestává udivovat, jak mohou být lidé schopní být k sobě navzájem krutí. Poslední dobou (hlavně díky kurzu o Afro-Američanech) hodně přemýšlím nad rasismem, xenofobií, co vede lidi k tomu, aby druhé odsuzovali, a co víc, zotročovali je, mučili a vraždili. Snažím se dávat si pozor, sledovat svoje myšlenky a při sebemenším náznaku takového myšlení se ptát proč, proč mě takové věci napadají. Mám své názory něčím podložené? Mohu si dovolit generalizovat? Jasná odpověď je vždy ne. Myslím, že generalizace je kořenem většiny zla kolem nás. Zobecňování, domněnkování, souzení ostatních podle sebe samého. Jenže dokáže naše civilizace bez těchhle mechanismů fungovat? Bojím se, že ne. Alespoň ne teď. Ale jsem rozhodnutá to měnit. Alespoň u sebe, když nebudu moci u nikoho jiného. Žít tak, abych se za to nemusela stydět, abych se nemusela skrývat za výmluvy, abych nemusela umlčovat své svědomí, to je pro mě důležitější než kdy dřív. A najednou mám pocit, že se kolem mě začínají objevovat lidi, kteří to vidí stejně. Nejsem na to sama, mám kolem sebe spoustu inspirace a vzorů. Asi se nám nepodaří změnit k lepšímu celý svět, ale třeba alespoň pobídneme lidi kolem nás, aby začali víc přemýšlet nad svým jednáním, nad způsobem, jak žijí své každodenní životy. Synonymem dneška se stala pohodlnost a mě začíná strašně bavit ji setřásat. Ze sebe a popichovat ostatní, aby to udělali taky.
Ale dost planého filosofování. Mé sebeuvědomělé já o víkendu zase neudělalo do školy skoro nic. Proč? Protože bylo 14 dní, tedy 2 víkendy za sebou, v Brně, kde nemá co? Modří již vědí - klavír. Takže jsem celý víkend seděla u piana, kde jsem pilně trénovala nové skladby z nových not - Jane Austen's World. Já vím, já vím, měla bych číst věci do školy, měla bych se učit ... jenže srdci neporučíš. A srdce říká - hrej!
Taky jsem ještě nenajela zpátky do cvičící rutiny a ještě hůř na tom jsem se spaním, jak vidno z času, kdy datlím tento článek. Well ... whatever. YOLO!
Židovský svět mě taky odjakživa přitahoval a v pozitivním smyslu fascinoval. Bývalý spolužák z gymplu je žid. Moudrý, s neuvěřitelně rozvinutým všeobecným přehledem, klidný, rozvážný, trochu tajemný a tichý, galantní a trošinku staromilský, pán, jenž si rád dopřeje doutník. Jeho osobnost mi pomohla reálně a konkrétně dokreslit obraz židovství. A přesně takto, jak jsem popsala výše zmíněného Pavla, vnímám všechny židy. Další puzzle do skládačky mi přidal jeden náš skvělý docent a jeho předmět „Židovství v české poválečné literatuře“. Velice převelice zajímavé hodiny…
OdpovědětVymazatNu a k samotnému slovu žid… Pokud vím, tak s velkým Ž to začali psát nacisté, aby naznačili příslušnost k rasové, „národnostní“ skupině. Takže velké Ž nebrat. Jiné je to samozřejmě ve významu obyvatel Izraele, ten by se asi psal Žid, nicméně jistější je napsat Izraelec, což? ;)
Já jsem poznala osobně někoho židovského náboženství teprve nedávno (však víme), a protože to rozhodně není typický zástupce, stále čekám kdo se ještě objeví a pomůže mi vložit další střípek do mozaiky :-). Nicméně i tak se mi potvrdilo, co jsem si myslela - že židé většinou jsou velmi chytří a talentovaní lidé. A ten předmět ti moc závidím, to muselo být počtení! I když je fakt, že třeba takový Kafka (sice není poválečný, ale budiž) mi teda fakt nesednul, tak kdo ví...
VymazatMě jinak právě to velké ž tam taky moc nesedí, pořád vidím židovství hlavně jako náboženství, méně jako nějakou rasu či národnost. Včera jsem se, jen tak mimochodem, nahlédla do moudré knihy o náboženství, kterou mi půjčila kolegyně z práce, a už se nemůžu dočkat, až si zase ukradnu chvilku a přečtu další kapitolku. Jen houšť a větší kapky!
V tom semináři nešlo jen o samotné židovské autory, ale třeba jen o tematiku. Bavili jsme se namátkou třeba o Weilovi, Aškenazym, Denemarkové... A samozřejmě o Fuksově Panu Theodoru Mundstockovi :))
OdpovědětVymazatA jakoupak knihu o náboženství to čteš? Přesně tyto moudré knihy zbožňuju... ať už je to o kultuře, náboženství nebo třeba o astronomii :))
Steli, mám to v angličtině (je to od kolegyně Američanky), takže nevím jistě, jestli to kdy u nás vyšlo v češtině, nicméně je to: World Religions - Western Traditions (Second edition), edited by Willard G. Oxtoby.
Vymazat