20. 3. 2013

Návrat do mládí


UPOZORNĚNÍ: Tento článek obsahuje mnoho nostalgie, romantických plků a kýče. Čtěte na vlastní nebezpečí!

Je půl 12 a já jsem stále v pyžamu. Jako bych se na chvíli vrátila do svých -náctin. Včera jsem četla. Hodně, hodně moc četla. Začala jsem někdy v 6 hodin v práci, skončila v půl 2 v noci a dnes ještě dočítala poslední kapitolu. Asi vás nepřekvapí, že se vůbec nejednalo o čtení do školy. Trochu se to stydím přiznat, ale četla jsem fan fiction. Úplnou náhodou jsem narazila na 2 fan fics k Lizzie Bennet Diaries a hned s prvními řádky jsem se nemohla odtrhnout. Fascinuje mě, že někdo si dá tu práci a stráví hodiny a hodiny psaním, jen tak, pro tu radost. A pro mě byla opravdová radost to pak číst. Není to, co si budeme vykládat, žádná vysoká literatura. Žádné drama. Ale myslím si, že dva krásné příběhy o lásce je přesně to, co si v rámci svého stonání zasloužím jako potěchu pro duši. Miluju dobře napsané příběhy o tom, jak se dva lidé dávají dohromady. Vůbec mi nevadí, že vím, jak to nakonec skončí. Sledovat rodící se cit je opojné. Připomenout si, jaké to je cítit zároveň strach i naději, bušící srdce, nejistotu a pak to pomalé poznání, že to je oboustranné a tím pádem cítit tu radost, že přese všechno, co se stalo nebo řeklo se Vesmír zbláznil a dovolil vám ukrojit si pořádnou porci štěstí. Ty první chvíle, kdy je všechno ještě křehké a tajem, jenže tajem takové věci dlouho nevydrží a nakonec jste vlastně rádi, protože vidíte, že lidé okolo mají radost z vašeho štěstí. Oťukáváte se, nevíte o sobě zdaleka vše a stále ještě moc nevěříte, že by to mohlo fungovat. Ale je to jedno, protože teď a tady je všechno tak, jak má být.
Pýchu a předsudek nemám tak ráda jen proto, že je to skvěle napsaný příběh (nejen o lásce). A pan Darcy taky není pan Darcy jen tak pro nic za nic. Mezi tím fikčním světem a mým životem jsou paralely, možná náhodné, ale já je vidím velmi zřetelně. Pýcha a předsudek je pro mě návrat do minulosti, vzpomínky na to, co bylo, na chyby, které jsem udělala a které mi Vesmír (a pan Darcy) odpustil, abych mohla mít svůj happy ending. A s každou novou variací si připomínám, jak moc tenhle příběh vypovídá o životě.

5 komentářů:

  1. Však co, někdy je potřeba vyměnit odborné publikace a vysokou literaturu za něco oddechového! ;) Obzvláště když se má člověk kurýrovat, tak ať si odpočine kompletně, jak tělesně, tak psychicky. A když ještě příběh zahřeje na srdci, tak tomu přece není co vytknout :)

    Také ti připadá, že sledovat rodící se cit je stejně krásné jako to prožívat? Třeba to, jak se vztah Mony a Marci rozvinul jako poupě v překrásný květ, to je pro mě neuvěřitelně fascinující :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, Steli, to pozorování je opravu nádherné a skoro z toho mám někdy větší požitek, než kdybych to prožívala sama. Což, bohužel, je asi trochu nebezpečné ...
      A ano, vztah M a M (ale taky A a D) je potěcha sledovat, přesně jak říkáš - poupě rozkvétá a je to krása!

      Vymazat
  2. Luce, já naprosto nechápu, proč o tom, co čteš a co tě baví pořád mluvíš jako o dirty pleasure a bereš to jako něco, za co se člověk tak trošku stydí.
    Člověk je to, co čteš. Jsi prostě romantická duše. A to je nádhera. Radši nepřemýšlet, kdo jsem já, když si užívám Viewegha a nemám problém to přiznat. Vždyt co na tom je?!
    Nemůžem číst pořád Mathesia a Tárnyikovou :D V životě se člověk s kamarády baví o lásce a vztazích mezi lidmi, ne o kohezních prvcích a felicity conditions.

    Pozorovat rozvíjející se vztah je nádhera. Pozorovat proměny lidí je nádhera. Pozorovat lidi je moje nejoblíbenější činnost, které se věnuju pořád a neustále. Člověk to prožívá s nima, když je aspon trochu zná. A leckdy si připomene, jak to bylo u něj. Jen u těch knih je trochu problém, že se člověk zasní natolik, že by to třeba taky chtěl prožít/prožít znova a může začít hledat mouchy na tom, co už má - znám takové.

    Vztah Mony a Marci je pro Monu velké vzrůšo. Ta blízkost a důvěra ... tohle je štěstí :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, Mono. Musím přestat mluvit o těchhle srdečních záležitostech jako o něčem, za co bych se měla stydět. Protože nemám :-). Já se asi jen trochu bojím, abych pak nezůstala jen u tohohle "jednoduchého" čtení a nezdegenerovala. A právě jak říkáš, u těch knih je pak nebezpečí, že člověk ztratí smysl pro realitu, zapomene, jak ji vnímat a jak si ji užívat a najednou mu není dost dobrá. Vím, že k tomu mám trochu sklony, tak se snažím se držet na uzdě a tyhle typy příběhů číst jen občas a prokládám to jiným žánry, abych si udržela duševní balanc.
      Ani nevíš, Mono, jak moc mě těší číst o každém vašem dalším setkání, rozhovoru ... je to opravdu překrásné :-).

      Vymazat
    2. Ty si vážně myslíš, že bys mohla zůstat jen u tohoto typu literatury, když na nás ze všech stran útočí katalogy plné literárních perel?! Vůbec jako! A navíc, vždycky tady bude Stela se svou zásobárnou kvalitní literatury.
      Prostě si myslím, že se není za co stydět, jen by si člověk měl uvědomovat ten rozdíl mezi tím, co je lehké čtení a co je pro náročného čtenáře.
      To jsem ráda :o) Moc se těším na setkání v tomto týdnu. Určitě zase přinese něco zajímavého a já se opět něco naučím. Jsem ráda, že jsem minulý týden bez setkání s M přežila, přestože ve čtvrtek jsem myšlenkama byla kdo ví kde, ale tak celkově jsem se měla fakt fajnově :o)

      Vymazat