12. 2. 2013

Urban Exhaustion

Intenzivka je náročná, ale neuvěřitelně zajímavá. Koho by nefascinovala města, lidé v nich, davy, genius loci, detektivové, taxíky, prostitutky, prodavači a sex?
Semestr konečně uzavřen. Uzavřen po tom, co už jsem načala další. Nikdy víc! Nikdy, nikdy, nikdy už si nedovolím roztahat si zkouškové na tak dlouho. Práce jsem měla minimum, ale pořád mi nad hlavou visely povinnosti. Jako by mi nestačilo, že i tak musím každý den do práce.
STRAŠNĚ utrácím. Výjimečně mám co. Jak se člověk zbaví toho bláhového pocitu, že když si koupí ještě tuhletu věcičku, už bude konečně jen a jen šťastný, krásný a oblíbený? Aspoň, že jsem chytrá a šikovná, 4 Ačka a jedno Bčko (plus dva neznámkované zápočty, že ano) je, myslím, solidní bilance.
Pronásleduje mě neústupná únava. Pravidelně usínám při čtení materiálů do školy. Je jedno, jestli čtu ráno před školou, o obědové pauze, v podvečer v práci nebo večer u stolu/v posteli. Pořád mi u toho padají víčka. A to spím příjemných a doporučovaných 8 hodin denně. Snažím se dodržovat režim. Asi by to opravdu chtělo zařadit zase nějaký ten pohyb, energie prý plodí energii ... ale když já nevím. Minulý týden byl hodně chodící a stejně jsem usínala, kde jsem mohla.
Vesmír mi dává lekce. Asi jsem některé věci nepochopila napoprvé, tak si to musím zopáknout a uvidí se, jestli už jsem se poučila. Jenže já mám pocit, že jsem asi nějaká zaseknutá nebo nevímco. Má někdo tip, jak se odnaučit domněnkovat a neustále analyzovat chování druhých? Chtěla bych meč, jako měl Bilbo. Akorát že by svítil modře vždycky, když bych byla v kontaktu s člověkem, který nemá v úmyslu se se mnou přátelit nebo kterému jsem nějakým způsobem nesedla. O nic nejde, jen by mi to ušetřilo trochu energie a hodně přemýšlení a sebeanalýzy.
Netvrdím, že jsem unhappy nebo něco takového. Jen jsem momentálně vyčerpaná, unavená a před sebou vidím čtvrtrok plný pořádné dřiny. Doufám, že Vesmír dostatečně ocení moje snažení a že budu po zásluze odměněna.
Přemýšlím, co je náročnější. Být krásná sama pro sebe nebo pro ostatní?

5 komentářů:

  1. Jestli nějaký způsob, jak se odnaučit tohle domněnkování objevíš, poděl se!!!! Taky bych to potřebovala. Strašně to ubírá energii... a mnohdy to za to ani nestojí...
    Jinak gratuluju k uzavření zkouškového :-)
    Mě přijde, že jakmile je žena krásná sama pro sebe, je krásná i pro okolí. Ta spokojenost sama se sebou vyzařuje jakési nepopsatelné fluidum :-)
    S tím usínáním jsem na tom obdobně. Na všechny zkoušky jsem se učila do brzkých ranních hodin, často do šesti, v sedm jsem vstala a jela na zkoušku. A asi jsem se nějak přetáhla a teď mi to tělo dává sežrat. A přitom před sebou mám školní finiš, bakalářku, státnice a potřebovala bych být fit víc než jindy.
    Tak nám držím palce ať si nás ta energie zase najde :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obávám se, že odnaučení domněnkování je běh na dlouhou trať a jak na ni vlastně vyběhnout, to netuším.
      Děkuji za gratulace, ty už máš, předpokládám, taky hotovo?
      Máš pravdu, že ten vlastní pocit krásy je důležitý. Jak si ho jen naordinovat?
      Jak jsi mohla vydržet se učit tak dlouho? Tý jo! Ale věřím, že s dvěma dětmi je to asi jediný čas, kdy máš opravdu klid. Já ještě tak dovedu do brzkého rána psát, ale učit se, to ne. Snad se nám podaří nějak se nakopnout a s lehkostí proplout nadcházejícím semestrem :-).

      Vymazat
  2. Tak takový zajímavý seminář by mě teda taky bavil! Už jen ten dvouřádkový popis na mě působí absolutně ála Mistr Urban :) Panebože panebože, kdyby jen on nebyl takový stydlín a chtělo se mu vést nějaké literární semináře, kdekoliv, třeba i do Prahy bych kvůli tomu jezdila... totalmente debil-úsměv!! :) No, to jsem se zase zasnila úplně mimo téma, promiň :D

    Když jsem se učila na státnice, tak jsem byla taky schopna usnout třeba desetkrát za hodinu. Asi to byl většnou jen mikrospánek, ale zato se mi to dělo bez ohledu na to, v jaké poloze jsem se nacházela. Po obhajobě jsem dokonce usnula i v počítačové učebně :D

    A souhlasím s Bárou, že důležité je, aby byl člověk krásný pro sebe a až pak může vyzařovat kouzlo též pro druhé :) Ale když je někdo na sebe příliš tvrdý, tak to může být problém.

    K domněnkování se já už radši ani nevyjadřuji :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si piš, že by tě to bavilo ;). Je fakt, že Urban by do tématu taky zapadl, ale až tak se na tu beletrii nezaměřujeme. Ovšem představa literárních seminářů vedených Mistrem ... ach, to by bylo naprosto božské! Jen nevím, jestli bych se odvážila v jeho přítomnosti vůbec promluvit :D.
      Jé, to mě těší, že v tom usínání nejsem sama. Jak jsi to řešila? Já dnes ráno cvičila a musím přiznat, že se tak unaveně jako předešlé dny necítím. Ale to může být jen shoda náhod.

      Vymazat
  3. Většinou mi pomohla procházka se psem a čerstvý vzduch. Na cvičení jsem v lednu čas neměla, takže to nedokážu posoudit, ale myslím si, že chvilka nějakého akčnějšího pohybu (navíc třeba doprovázeného dynamickou hudbou) třeba i uprostřed dne mezi učením by mohla pomoct. Jenže mnohdy má člověk výčitky, že teď přece nebude poskakovat, když se má učit, že ano :D

    K Mistru Urbanovi: No to je pravda!! Já bych se strašně bála, že zrovna před ním plácnu nějakou plytkou myšlenku a že budu mít celou dobu ten svůj úžasný debil-úsměv :D Ale jinak by to byla nádhera... Hihi, asi vím, kam budou směřovat mé myšlenky dnes před usnutím :D

    OdpovědětVymazat