Malý osobní úklid

Určitě jsem to už říkala - uklízím ráda. Samozřejmě, musím mít na úklid chuť a dostatek času, ale moc mě těší, že okamžitě vidím výsledky své práce, utvářím si kolem sebe příjemné prostředí a navíc je to kreativní výzva - při každém úklidu mám nutkání udělat v pokoji nějakou malou změnu, nějak vylepšit stávající řád a to si žádá dobrý nápad. Opravdu zbožňuju ten pocit, když po dlouhém uklízení se všechno blýská, nikde není ani smítko prachu, všechno je na svém místě a v pokoji to příjemně voní čistícími prostředky a čerstvým vzduchem po větrání. Taky si ráda při každém větším úklidu převleču postel a vytáhnu nové pyžamo, takže když si po takovémhle uklízecím dnu dám sprchu, jdu spát do měkoučké voňavé postele. To je opravdové blaho.
Bohužel, nějak se mi nedaří si takový krásný pořádek udržovat, navíc v mém pokoji na Vysočině většinou nechci ztrácet jeden z drahocenných víkendových dní úklidem, takže si tenhle luxus nedopřávám až tak často. Komplikuje to taky fakt, že v průběhu mé nepřítomnosti se mi do pokoje leccos nanosí, já pak přijedu v půl 11 večer, znavená se svléknu, odhodím oblečení, kde je zrovna místo, stejně jako takto rozmístím většinu přivezených věcí a pak už se to jen kupí a kupí.
Taky mi dělá velikou radost třídit věci a zbavovat se těch, které už nepoužívám. Myslím, že se v nich asi skladuje nějaká negativní stagnující energie a vždy mám po nějaké době velké nutkání udělat vítr v šatníku, skříňkách a šuplících. Hodně často mi bohužel na rameni sedí našeptávač a nabádá mě, že - tohle se ti ještě bude hodit, to nevyhazuj. Nevadí, že jsi na to posledních 5 let nešáhla a vlastně jsi úplně zapomněla, že to máš, ale vsaď se, že jakmile to vyhodíš, budeš to za týden potřebovat - no a pak ten vítr není až tak intenzivní, jak jsem původně měla v plánu. Ale přece, trochu průvanu se tam prohnalo.
Dneska jsem průvan nedělala, ale zato jsem učinila jinou změnu ve svém pokoji. Sundala jsem po letech ze skříně metalové plakáty a vyhodila je. Pak jsem ze skříně a ze dveří vydrhla i ty nejposlednější zbytky izolepy, aby už dál nic nehyzdila. Tak trochu jsem myslela, že mi to bude líto. Ale nebylo. Tak nějak mám pocit, že tahle etapa je už opravdu za mnou. Přemýšlím, že si taky nechám sundat obrovskou nástěnku, kterou v pokoji mám, začínám nějak toužit po jednodušším, minimalističtějším prostředí. Přistihla jsem se, že když jsem si dělala pořádek ve své sbírce svíček a podobných kravinek, jak nadávám, že mám takových lapačů prachu a nejraději bych je všechny vyhodila. To by ale byla škoda, takže je postupně vypálím a pak už nebudu pořizovat nové (a taktně naznačím příbuzným, že si taky nemusí dělat škodu).
Těším se na jaro, protože na tehdy jsem si naplánovala ten průvanový úklid - zase vytřídím šatník a tentokrát už se vrhnu i na materiály ze střední a staré časopisy.
Taky vám takovéhle uklízení dělá tak dobře?