Po dlouhém plánování a očekávání konečně proběhlo setkání tří krajkových dam, prostopášnic a autorek budoucích bestsellerů - totiž slečen Mony, Stely a mé maličkosti. Vstávala jsem kvůli tomu už v půl 6 ráno, takže je vám jasné, jak jsem se musela těšit. Cestou vlakem jsem se neztratila a nevystoupila jsem špatně, což považuju za velkolepé vítězství. Společnost mi dělali havrani, jako obvykle (Ve čtvrtek ve francouzštině jsem se pokusila popaměti havrana naskečovat - a vždycky vypadal jako slepice. Tolik k mému výtvarnému talentu.), ale pak taky, protože už je prosinec, koledy ♥. To je na čase předvánočním a vánočním to nejlepší, vánoční písničky a koledy a proto budu Vánoce milovat, co budu živa.
Po příjezdu už nastalo objímání, spousta, spousta povídání, hodně smíchu, trochu svěřování a vylévání srdíček, hodně sdílení nadšení a ještě jsme s Monou dostaly od Stely cenný dar. A velmi slibný, jak jsem pak zjistila při jeho bližším zkoumání cestou zpět do Brna. Mimo jiné mi tohle setkání pomohlo docenit, jak skvělého muže v panu Darcym mám. I když se obecně snažím držet zásady nesrovnávat, někdy není od věci si poslechnout, jak to chodí jinde. A nemusí to být jinde ani horší, ani lepší, stačí jen, aby to bylo jiné, než co chcete vy. Pak vám najednou dojde, že ve vztahu (ale netýká se to jenom jich, třeba taky práci, škole, ...) máte mnohem víc splněných představ, než si uvědomujete. Lidé často zapomínají na to dobré, berou to za samozřejmost a já v tom nejsem žádná výjimka. Naopak každý nedostatek, nedokonalost se jeví jako něco zásadního a těžko překonatelného. Pro tohle je srovnání opravdu dobré. Pomůže to vykreslit komplexnější obraz a docenit opomíjené.
Takže pane Darcy, díky za to, že jste, jaký jste. Že splňujete většinu mých představ o ideálním muži a že se mnou máte trpělivost. Že jste neregiznoval na sebe, na mě ani na nás. Navíc, ideálního muže ani nechci. Co bych s ním dělala? Za den, dva by mě začal nudit. Je to jako v knížkách - když jsou ti dva spolu a vypadají jako dva holoubci bez náznaku problémů (a tím pádem napětí a taky důvodů k pročišťování vzduchu a usmiřování´), přestane mě to čtení bavit.
A tady vám posílám písničku, takovou pěknou, o lásce. Prvně jsem vám chtěla poslat jinou, ale ta je taková kýčovitá a mě se právě líbí, že i když máme svoje romantické chvilky, dokážeme se brát s nadhledem. Až přijedete, tak vám ju klidně aj zahraju a zazpívám, už trénuju :-)
Jinak co, no. Pořád se vezu na té skvělé, úžasné tvůrčí vlně. Přichází nápady a já je pomaloučku měním v realitu. Mám najednou spoustu skvělých vizí a nejlepší na nich je, že jejich splnění závisí jenom na mě. Pochopila jsem nedávno jednu strašně důležitou věc. Že když tvořím, nemůžu myslet na to, jestli to bude dobrý a kde se s tím pochlubím. Možná to dopadne, možná ne a ono je jedno. Důležitý je poslouchat a když se nějakej nápad přihlásí, buď ho hned použít a nebo aspoň zaznamenat a později se k němu vrátit. Neřešit, jestli je dobrej, jestli je nosnej, jestli už ho náhodou někdo milionkrát nezpracoval přede mnou. A když jsem si tohle připustila jsem, zjistila jsem, že těch nápadů je najednou mnohem víc a líbí se mi a tuším, co s nima. Všechny putují do mého inspirativního diáře a čekají na své chvíle. Všechno do sebe zapadá. Odjezd pana Darcyho na Erasmus mi umožnil se ponořit do sebe a udělat si jasno v tom, co chci, jak se chci realizovat. Jestli mi záleží na "slávě" a nebo na tvorbě. Jeho nepřítomnost mi taky poskytla čas se soustředit na tvorbu a udělat si velký soubor inspirace, ze kterého můžu čerpat i tehdy, až se pan Darcy vrátí. Vysoká koncentrace pana Božského v mém kulturním okolí mi připomíná, že má cenu na sobě makat a nakopává mě k tomu, abych nerezignovala a tvořila. Učím se nejen spotřebovávat, ale i vnímat, zobecňovat, propojovat. Prožívat. Nebát se. And I love how it feels.
Žádné komentáře:
Okomentovat