Pocit živelného štěstí se přelil do tiché melancholie. Je to několika věcmi - tak jako obvykle v Brně, netvořím, nehraju, nezpívám. Nebo jenom trošičku. Chybí mi piano a pocit, že se do toho můžu naplno opřít, tady se bojím, že dřív nebo později mě spolubydlící pošlou do háje zeleného. Dále je to tím, že s panem Darcym teď nejsme úplně stejně naladěni. Já chci to, on ono a i když děláme, že je to všechno jako úplně v pohodě a že jsme jako dospělí, tajně si přejeme, abychom chtěli to stejné. Nebo teda aspoň já jo. Ale začínám se smiřovat s tím, že prostě nebude vždycky všechno tak, jak to chci já. Taky je to pak tím, že od neděle stále poslouchám Taliesyn a je to hluboce smutnokrásné. Stále nemůžu uvěřit, že je mám v počítači už aspoň rok, slyšela jsem je několikrát, ale teprve teď jako bych poslouchala doopravdy. Měla bych se naučit se věcem doopravdy věnovat, plně naslouchat, vnímat. Svět je pak krásnější a barevnější.
Výhledy do budoucna jsou jímavé. Příští pátek dovolená a vánoční koncert v Bystřici a hned druhý den Louskáček v Brně. Moc se těším. Den před mým svátkem půlnoční premiéra Hobita a přesně na můj svátek mi Taliesyn nadělí koncert v Brně. No není to od nich krásné? Myslím, že stejně jako ten vánoční koncert příští pátek je tohle znamení a já jsem rozhodnuta ho poslechnout. A pak, koncem ledna počínaje, budeme s Andělkou pořád kulturně zásobovány, protože jsme si koupily permanentku na jazz do Staré Pekárny. Všech 9 koncertů už mám vypsaných ve svém novém kalendáři s Muchou a i ve svém diáři. Jsem nepopsatelně ráda, že Andělku mám. Jsme jako blíženci a díky tomu si můžeme společně užít strašně moc krásných akcí a věcí. Když nás naši muži zklamou nebo prostě jen nebudou chtít vyvenčit, víme, že můžeme říct té druhé a u/potěšit se spolem. Už je to sedm let, sedm dlouhých a krásných let, co souzníme společně. A pořád nás to baví. Takže se taky příští rok společně vypravíme na Ondřeje Havelku a jeho Melody Makers a snad i na Keltskou Noc a kdovíkam ještě. A tak.
Tady máte trochu té smutnokrásy.
Jo, jen tak mimochodem. Dneska jsem dělala korekturu textu v manažerštině. TFUJ!
Některé písně, filmy, knihy dokážeme pořádně pojmout a pochopit až v určitých chvílích. To proto možná Taliesyn rok zahálel v tvém počítači, čekal na pravou chvíli. Takhle jsem to měla s Jarkem Nohavicou. Dlouho nic a pak, v jednu určitou chvíli mi naprosto "sednul" a já jej pochopila. Od té doby ho můžu poslouchat jen ne výjimečných situacích, jinak mi skoro až "vadí".
OdpovědětVymazatNení nad to naplnit podzimní a zimní dny kulturními zážitky :o) Měla bych zas projít divadelní programy, děkuji za připomenutí ;)
Je to pravda, že všechno chce svůj čas. Ale u Taliesnu to bylo určitě i tím, že jsem se opravdu soustředila a neměla jsem tu hudbu jako kulisu.
VymazatA ano, jen houšť a větší kapky, co se kultury týče! Doufám, že si vyberete nějaké krásné představení, co vám potěší dušičky. Já divadlo teď nějak zanedbávala, tak taky musím naplánovat představní, na které se vydám :-).