8. 11. 2012

Proti nachlazení

Když jsem šla před chvílí z čajovny na byt, zjistila jsem, že všude na chodnících je smetené listí, jen před naším domem ne. Co to znamená? Že my si můžeme užívat to příjemné brouzdání listím, sousedi ne. Mají příšerně nudné a sterilní chodníky.
V čajovně jsem si dala panáka medoviny, sahlep a čaj proti nachlazení. Těšila jsem se na setkání a to také splnilo má očekávání. Ono to socializování není těžký, když probíhá se správnými subjekty. Jen ještě pořád nevím, jak vyfiltrovat ty nesprávné. Pokud je nerozeznám na první pohled, jsem v koncích.
V práci prý máme aférku. Milostnou. Po nápovědě od Hysterky jsem se nemohla dopočítat, kdo s kým, protože mi v množině nezadaných zbývaly jen dvě osoby mužského pohlaví, u jednohož s nich jsem si byla 100% jistá, že i kdyby byl na kluky, s tím druhým by nešel. Takže to znamená co? Rozchod nebo nevěru. A kvůli tomu názvu aférka tuším spíš to druhé než to první. Zvlášť vzhledem k zúčastněným.
V čajovně jsem se taky zase doslechla pár šťavnatých "novinek". Je to ubohé, dodávat si pocit důležitosti tím, že jsem morálnější než někteří lidi okolo, že? Ale vsaďte se, že někdy to určitě udělal i Buddha! Jsem si tím poměrně dost jistá. Začít vztah sexem mi ještě přijde jako věc vcelku normální, ale udělat to v přítomnosti dalších tří lidí, z čehož jeden z nich je na té samé posteli, tomu už říkám odvaha. A úplně nejlepší je pak dělat, jakože jsem světice a nařknout někoho z okolí, že roznáší drby po rodině o tom, že někoho mám. Jak už jsem danou osobu ujistila, máme lepší témata k hovoru.
Pak je tu taky ta věc, jak tři šli na párty, jedna se vopila a ti další dva na to hupsli, i když ten první patřil k té vopilé. Nevím, co je na tom vlastně nejsmutnější. Vopilá holka? Nevěrník? Nebo ta druhá, co bere co pod ruku přijde? Nebo fakt, že vopilá nic neví a přitom vím já, co s tím nemám vůbec co dělat?
Tohle je na nevěře asi to nejhnusnější. Jasně, zrada důvěry, jo, hnusná věc. Ale asi nejstrašnější musí být ta potupa, když všichni kolem už to dávno ví, že někdo z někoho udělal blbce, jen on/ona nic netuší. Dejte bohové, ať se mi tohle nikdy nestane. Moje ego je citlivá věc a až by se to jednou provalilo, byla bych opravdu nemilosrdná. 
Už jsem to jednou říkala, že nevěře nefandím. Ale není to ani tak kvůli tomu, že bych si myslela, že by sex s dvěma osobami v blízkém časovém rozmezí něčemu vadil. Pokud jsou s tím všichni srozumění a/nebo to nikoho netrápí. Nevěru jako takovou prý nedělá problém ve vztahu, jak se často říká, ale příležitost. V tomhle případě je asi na místě Plzákovo "zatloukat, zatloukat, zatloukat" a příležitosti raději moc nevyhledávat. Paralelní vztah, to už je jiné kafíčko. Tam už asi problém bude. Každopádně ale jde o to, že někdo mi v něčem věří, sám se třeba drží zpátky (a nemusel/a by) a pak zjistí, že zbytečně. To není hezký, to není fér. A nejsme zvířátka, máme kromě pudíčků taky mozečky, které čas od času zapínáme, abychom nedělali právě tyhlety ošklivý hříšky. A když už na to dojde, tak je na místě maximální diskrétnost. Je mi tý vopilý holky líto. A teď si to představte. Jste za blbce a ještě vás litujou. Brrrrrrrrrrrr.
Takže si teď na jednu stranu připadám jako morální vítěz a vzor, na druhou stranu honit si ego na cizích poklescích je nízké, snad až trapné. S takovouhle duchovně moc nevyrostu. A kdo ví, třeba jim nakonec závidím.

4 komentáře:

  1. Ale houbeles, nezávidíš. Vždyť ono to nechutný je! A je jen dobře, že se nad tím pozastavuješ, aspoň máš možnost utvrdit se ve svých postojích a říct si, co je pro tebe už příliš.
    Mně celá ta situace připadá hnusná, ale kdyby to byli mí přátelé, na mém vztahu k nim by se nic nezměnilo. Protože proč? Je zbytečné hodnotit. Každý má jiné zásady. A to, že sexujou za takových podmínek ještě neznamená, že jsou to špatní lidi.

    Nejspíš to tak beru proto, že člověk nikdy neví, do jaké situace se dostane. Třeba zažijem to samý :DD (ne že bych chtěla).
    Nechtěla bych ale být v kůži slečny, která nemá ani tucha, co se semlelo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě se hrozně líbí, Mono, jak ty vždycky dokážeš tu stejnou věc popsat tak, že to vypadá jako něco téměř obdivuhodného, nikoli ubohého :D.
      Tím, že nikdo z nich není můj přítel, ba naopak k nim chovám city spíše negativní, hodnocení a odsouzení přichází samo, vkrádá se do hlavy a do úst. Ale něco podobného se stalo i kamarádovi, který sám byl v roli nevěrníka a i když jsem z toho radost neměla, žádný vnitřní soud neproběhl. Jsme lidé, máme nárok na chyby, omyly a přešlapy. Ale mnohem raději je vidím u těch, kteří se netěší mé přízni :D.

      Vymazat
    2. Fakt? Tyjo, to mi nikdy nepřišlo ... dělám to často?

      Je třeba si zvedat sebevědomí. Jako já se tvářím, kdo ví jakej nejsem altruista, ale rozhodně nemiluju všechny, ba co víc, když se těm mým "neoblíbeným" nedaří, mám z toho občas i radost :D - takové to vnitřní poskočení "Konečně na tebe došlo"

      Vymazat
  2. Ale Luci, vůbec ti nemusí připadat trapné, že se v porovnání s takovými lidmi cítíš vychovaně, morálně a vzorně. Ba naopak není na škodu se občas takto utvrdit v tom, že něčemu takovému opravdu chceš ve svém vlastním životě předcházet :) Mně by teda mnohem více vadila ta zrada důvěry. Vědomí, že všichni o tom věděli dřív než já, bych nejspíš překonala mnohem snáz. No jo, já jsem vždycky víc dbala na to, jak to mám s nejbližšími, ne jak na mě nahlíží šíré okolí :DD

    OdpovědětVymazat