25. 11. 2012

Na vlně

Zrovna teď, po dvou hodinách hraní na klavír a na flétnu, improvizací a zpěvu mě chytil naprosto báječný pocit. Takový ten, že všechno je možné, že nakonec se mi podaří splnit si svoje umělecké sny a ambice a že ve mě přeci jen je plno potenciálu, jen ho probudit a nebýt líná ho pěstovat. Kéž by mi tenhle pocit vydržel co nejdéle, až by Vesmír poznal, že to myslím vážně a hodil mi do cesty příležitost, která se neodmítá.
Tohle jsou chvíle naprosto čirého štěstí, ne takového toho tichého a spokojeného, ale toho, které jásá, řve, skáče, koulí se ze strany na stranu a mě bere s sebou. Připadám si doopravdy a plně naživu. A tak to má být.

4 komentáře:

  1. Krásně se mi čte o tvých chvílích štěstí. Mám z tebe radost, Luci, a přeju, aby ti takové pocity vydržely co nejdéle :o) Vesmír je kámoš, neboj, možná jen vyčkává na nejideálnější načasování ;)

    OdpovědětVymazat
  2. To je paráda, Luce ... cítit se naživu. To je fakticky úžasný. A řeknu ti, že když nad tím tak uvažuju ... ono je to všechno vlastně jen a jen o umění ... měla jsem dneska celkem blbou náladu, naplánovala jsem si utíkací výlet, ale když tak čtu tohle a zamýšlím se nad svým posledním stavem štěstí ... říkám si, že to chce do života více umění, a pak třeba ani žádný depky nebudou! Vyzkouším to.

    Vesmír Tě slyší!

    OdpovědětVymazat
  3. Aranel: Snad i od Tebe si budu moct brzy přečíst nějaký post plný živelného štěstí :-).
    Stela: Děkuji, snad se Vesmír zařídí podle mých tajných přání :-).
    Mona: Umění a příroda, to jsou, aspoň pro mě, dvě propojené nádoby. Myslím, že i s nimi se můžeš cítit melancholicky, ale s uměním je prostě všechno tak nějak snesitelnější. Určitě to vyzkoušej, zahrnout se uměním a opravdu ho procítit je zahrnutí štěstím :-).

    OdpovědětVymazat